Na jednom z veřejně přístupných serverů se bez jakéhokoli zabezpečení nacházela databáze obsahující
více než 184 milionů přihlašovacích údajů. Objevil ji bezpečnostní analytik Jeremiah Fowler, který na
nález upozornil poté, co se mu podařilo ověřit pravost některých záznamů. Databáze byla po jeho
zásahu rychle odstraněna, ale do té doby k ní mohl přistupovat prakticky kdokoliv.

Údaje byly uloženy na serveru patřícím společnosti World Host Group. Nešlo o server, který by byl
pod správou poskytovatele – šlo o tzv. unmanaged serveru, který byl plně pod kontrolou zákazníka.
Firma se po odhalení distancovala od zveřejněného obsahu a server odpojila.

Obsah byl podle dostupných informací extrémně citlivý. Mezi údaji byly e-maily a hesla ve formátu
prostého textu, bez šifrování nebo jakéhokoliv dalšího zabezpečení. Záznamy se týkaly služeb jako
Facebook, Google, Instagram, Microsoft, Netflix, Amazon, PayPal, Discord, Snapchat, WordPress a
mnoha dalších. Zvlášť znepokojivý je výskyt více než 220 e-mailových adres končících na .gov, včetně
těch z USA, Velké Británie, Číny, Izraele nebo Austrálie.

Ve vzorku 10 000 záznamů, který Fowler analyzoval, se opakovaly stovky přístupů k účtům na
sociálních sítích i službách, kde se běžně pracuje s osobními údaji nebo platebními informacemi.
Nechyběla ani hesla spojená se slovy jako „bank“ nebo „wallet“, což naznačuje možnou přítomnost
přístupových údajů k finančním účtům a kryptoměnovým peněženkám. Celkový rozsah a rozmanitost
záznamů napovídají, že data nebyla získána z jednoho konkrétního úniku, ale spíše dlouhodobě
shromažďována z různých zdrojů.

Způsob sběru dat naznačuje využití tzv. infostealer malwaru – škodlivého softwaru, který po napadení
zařízení skrytě sbírá uložená hesla a další údaje. Tento typ útoku v poslední době výrazně posílil. Podle
bezpečnostních zpráv došlo během roku 2024 k výraznému nárůstu v šíření infostealerů, především
prostřednictvím phishingových kampaní. V tomto případě ale zůstává původ nejasný. Databáze
neobsahovala žádné známky centralizovaného úniku – chyběl název sběratele, značka, jakákoli
organizace. Právě to z ní činí zvláštní a neobvyklý případ. Záznamy působí jako výsledek
dlouhodobého sběru z kompromitovaných zařízení po celém světě, ale není jasné, kým a za jakým
účelem byly shromážděny.