SDEU v rozsudku C-199/24 z 9. července 2026 rozhodl, že komerční společnosti se nemohou
vyhnout povinnostem z oblasti ochrany osobních údajů jen na základě odvolání se na tzv.
novinářskou výjimku, která umožňuje určité úlevy z povinností stanovených legislativou na
ochranu osobních údajů.
Případ se před SDEU dostal jakožto předběžná otázka, kterou položil švédský soud. Ten se
zabýval případem, kdy se muž odsouzený v roce 2011 domáhal odstranění záznamu o svém trestu
z nevládní databáze Lexbase společnosti Legal Newsdesk Sweden. Tato společnost odmítla
provést výmaz jeho údajů, přičemž se odvolávala na novinářskou výjimku a svobodu projevu.
SDEU rozhodl, že švédské subjekty se nemohou odvolávat na ústavou zaručené právo
svobodného projevu za účelem neplnění povinností stanovených GDPR. GDPR sice umožňuje
jednotlivým členským státům EU, aby stanovily výjimky a daly prostor zpracování pro novinářské
účely a pro účely akademického, uměleckého nebo literárního projevu, ale ani tyto výjimky nejsou
bezbřehé. Členské státy především nemohou vymezit prostor pro zpracování širší, než samotné
GDPR dovoluje. SDEU v rozsudku vyjádřil názor, že „…GDPR pouze stanoví, že členské státy
uvedou prostřednictvím právních předpisů právo na ochranu osobních údajů podle tohoto
nařízení do souladu s právem na svobodu projevu a informací, aniž stanoví, že toto vyvážení může
mít za následek přijetí výjimek nebo odchylek od uvedeného nařízení.“
Společnost Legal Newdesk tvrdila, že Lexbase má udělené švédské osvědčení o vydavatelském
oprávnění, které určitým publikacím poskytuje ústavní ochranu v rámci svobody projevu a
znemožňuje subjektům využít nástrojů, které GDPR jinak poskytuje. Soud ovšem uvedl, že
samotné držení osvědčení nestačí k tomu, aby se Legal Newdesk vyhnul působnosti GDPR.
Soud rovněž odmítl tvrzení, že placené databáze nemohou být nikdy považovány za žurnalistiku.
Účtování poplatků uživatelům, zveřejňování online nebo nakládání s údaji o trestních odsouzeních
automaticky neznamená, že daná činnost nesplňuje znaky novinářské činnosti. Podle soudců záleží
na tom, zda zpracování skutečně slouží žurnalistickým účelům. Aby zpracování spadalo pod pojem
„novinářské účely“ ve smyslu GDPR, musí mít za cíl zveřejnění informací, názorů nebo myšlenek
v souladu s etickými pravidly a kodexy chování, a to po redakční úpravě či přizpůsobení a po
ověření příslušných skutkových tvrzení.
Rozhodnutí vymezuje hranici mezi žurnalistikou a jinými formami komunikace s veřejností, a mělo
by do budoucna usnadnit podávání žalob proti společnostem, které obchodují s osobními údaji a
zároveň se odvolávají na novinářskou výjimku.