Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) přinesl zásadní vyjasnění pro správce osobních údajů, když
ve svém rozsudku ze dne 18. června 2026 v případu C-484/24 NTH Haustechnik proti EM
rozhodl, že vnitrostátní soudy členských států nemusí na základě GDPR automaticky vyloučit
důkazní materiály, které obsahují nezákonně získané osobní údaje.
Celý spor se k unijnímu soudu dostal z Německa, kde tamní soud pro pracovní záležitosti řešil
případ společnosti vyrábějící topení a klimatizace. Tato firma zažalovala svou bývalou
zaměstnankyni za to, že bez jejího svolení přeprodala na platformě eBay firemní majetek v hodnotě
13 tisíc eur. Vzhledem k tomu, že žalovaná žena byla zároveň manželkou výkonného ředitele
podniku, společnost využila tohoto rodinného propojení a získala neoprávněný přístup k jejím
soukromým heslům, rodinné složce a také k údajům z její SIM karty. Materiály získané v rámci
těchto přístupů zaměstnavatel poté předložil soudu jako důkazy.
Rozsudek definuje odpovědnost při nakládání s neoprávněně získanými daty v rámci soudních
řízení. SDEU potvrdil, že jakmile jsou osobní údaje digitálně uloženy na serverech soudu, operace
s nimi naplňují definici zpracování osobních údajů a GDPR se na ně obecně vztahuje. Nicméně
soudci v rámci občanského soudního řízení nejsou povinni manuálně kontrolovat, zda byly
absolutně všechny předložené důkazní materiály získány v souladu s nařízením. Unijní legislativa
totiž automaticky nevylučuje užití protiprávně získaných důkazů. Pokud zaměstnavatel v tomto
případě předložil data získaná v rozporu s právem na soukromí, národní soud je stále může využít
k objasnění faktů, neboť porušení povinností v oblasti ochrany osobních údajů nevede k
automatickému zneplatnění důkazního materiálu.
Dle SDEU zpracování i takto nelegálně nabytých údajů může být v souladu s legislativou, pokud
je nezbytné pro efektivní plnění povinností soudů. Právo na spravedlivý proces a efektivní právní
ochranu v rámci soudního řízení totiž v tomto kontextu převažuje nad absolutní ochranou
soukromí. SDEU sice objasnil, že GDPR nestanovuje pro nelegální důkazy automatickou obecnou
výjimku a národní soudy musí vždy zvažovat, zda je dané zpracování nutné a proporcionální za
současného respektování zásad ochrany dat a práv subjektů údajů, zároveň však umožňuje
praktické nakládání s důkazy. Soudci dle SDEU nemusí pro každý jednotlivý důkaz vyhotovovat
samostatný balanční test, protože princip minimalizace dat takto striktní opatření nevyžaduje,
pokud jsou předložené informace prokazatelně využívány pro relevantní účel.