Úřad pro ochranu osobních údajů se vyjádřil k hojně propíranému předávání osobních údajů desítek
tisíc osob Policii ČR.
Již minulý týden jsme vás informovali o kroku ministra vnitra Hamáčka, který inicioval předání
osobních údajů osob v karanténě a izolaci Policii ČR za účelem následných kontrol dodržování těchto
opatření. Původním správcem těchto osobních údajů jsou jednotlivé hygienické stanice.
Odborníkům na ochranu soukromí se ovšem tato praxe nelíbila z toho důvodu, že plošné předání
osobních údajů desítek tisíc osob není legitimní a neodpovídá jak účelu, tak ani právnímu titulu. Byť
zákon o ochraně veřejného zdraví spolu s ochranou důležitého veřejného zájmu dle Nařízení GDPR
určitě představuje legitimní právní titul, v praxi by mělo dojít pouze k předání osobních údajů
jednotlivců, nikoliv tak velkého množství osob.
Předmětem kontroly je vedle samotného předávání i skutečnost, jak Policie ČR tyto informace používá
a uchovává. Tedy zda skutečně ke kontrolám dochází, v jakém rozsahu a zda nejsou údaje využívány i
v jiných souvislostech. Dále se v rámci kontroly prověřují i standardní věci, jako je např. zabezpečení
údajů, jak je ošetřen přístup k těmto informacím, zda byla splněna povinnost transparentnosti směrem
k dotčeným subjektům údajům nebo zda jsou vedeny záznamy o činnostech zpracování.
Úřad ke kontrole, kterou zahájil na základě článku v Deníku N uvedl, že její výsledek nemůže nahradit
zákonem stanovený postup, který má správce při zpracování dodržovat. Také zmínil, že ani jeden
z dotčených subjektů se před začátkem předání neobrátil s konzultací o otázce souladu s Nařízením
GDPR právě na ÚOOÚ, byť mají veškeré veřejné úřady takovou možnost.
Pokud by Úřad pro ochranu osobních údajů dospěl k závěru, že došlo k porušení Nařízení GDPR, ani
jednomu ze zainteresovaných subjektů nemůže udělit pokutu. Možnost udělení finanční sankce
orgánům veřejné moci a veřejným subjektům totiž zákon o zpracování osobních údajů zakazuje.
Poskytovat informace by nově měly i polostátní firmy
Poslanci se budou zabývat novelou zákona o svobodném přístupu k informacím. Nově by
musely informace poskytovat i společnosti, které jsou státem vlastněny zcela nebo jen zčásti.
Novela, na jejímž znění se shodlo Ministerstvo vnitra s garančním výborem Poslanecké
sněmovny, reaguje na časté právní spory, které vznikají právě v důsledku legislativní
(ne)úpravy ohledně poskytování informací soukromými společnostmi, které stát vlastní sám
nebo ve spojení s jinými osobami.
Příkladem mohou být České dráhy. Ty jsou vlastněny pouze ministerstvem dopravy, nicméně
jde o akciovou společnost. Na ty se současné znění zákona nevztahuje, čehož České dráhy
využily u žádosti o informace týkající se chystané výstavby u Masarykova nádraží.
České dráhy v tomto případě argumentují, že jako každá obchodní společnost musí chránit
své ekonomické zájmy, včetně obchodního tajemství. Takové odůvodnění ovšem nelze
využít v případě, že se týká nakládání s veřejnými prostředky. Spor o informace se táhne již
několik let právě z důvodu znění účinné legislativy, která na takové situace nemyslí. To by se
ovšem do budoucna díky novele mělo změnit.
Vedle nové povinnosti pro již zmíněné společnosti se také chystá změna řízení o odvolání
při odmítnutí žádosti o poskytnutí informací směřovanou na Kancelář prezidenta republiky.
Na žádost zmíněného úřadu navrhlo Ministerstvo vnitra změnu týkající se vyřizování
odvolání. V současné době tato odvolání vyřizuje Úřad pro ochranu osobních údajů. S tím
ovšem Kancelář nesouhlasí. Jako důvod uvádí jiné ústavní postavení obou zmíněných úřadů.
Kancelář prezidenta republiky by se tak chtěla vrátit ke staré právní úpravě, kdy tato odvolání
proti rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky vyřizoval vedoucí tohoto úřadu – kancléř
Vratislav Mynář.
S tím ovšem část poslanců nesouhlasí a namítá, že by mohlo dojít k narušení objektivity, kdy
by o odvolání proti rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky v podstatě opět rozhodoval
stejný úřad v podobě kancléře Mynáře.